V květnu roku 2008 se našemu synovi objevily bradavice na nohou. Můj manžel má zkušenosti s vypalováním bradavic, ví že je to bolestivé a nepříjemné. Já mám zkušenost takovou, že jsem si je „léčila“ sama  neodborným způsobem, jak nebudu popisovat,ale po nějaké době vždy zmizely i bez lékařského zákroku.

Naše názory se tedy lišily a dohadovali jsme se o tom, co bude pro syna dobré. Já byla proti lékařskému zákroku, protože náš syn měl panickou hrůzu z toho, že mu je lékaři budou vypalovat. Jen jsme se o tom zmínili, začal plakat. Navrhla jsem po přečtení pár rad na internetu léčení různými způsoby. Manžel souhlasil, jelikož k doktoru můžeme prý vždycky.Také součástí naší léčby byly modlitby. I náš syn se modlil. Léčili jsme ho podle rad lidí, co už s tím měli zkušenosti – jako např. česnekem s cibulí, ale žádná sláva. Po třech měsících neúspěšných pokusů ( zhruba v červenci) dal manžel ultimátum do konce srpna než půjde náš syn do školy. Vašík opět plakal. Naše modlitby neustávaly. Byli jsme vytrvalí. Jelikož jsem byla v té době těhotná a již jsme očekávali každým dnem porod, nějak přestal být čas bradavice léčit a kontrolovat. Vašík si užíval druhý měsíc prázdnin..Přesto jsme nezapomínali se modlit. Odevzdali jsme bradavice do Božích rukou. Dne 4.srpna se narodila  naše Terezka a sní jsme měli úplně jiné starosti než nějaké bradavice. Na ty jsme si ani nevzpomněli, až koncem srpna si manžel vzpomněl, že se blíží stanovený čas a požádali jsme syna, aby nám ukázal nohy.

Haleluja,bradavice nikde!!!!!Jak je to možné?? Chvála a díky našemu Pánu Ježíši, za milost a vyslyšení modliteb.

Proč až za tak dlouho?? Někdy je dobré zkoušet naší víru a vytrvalost. Navíc Bůh nás slyšel již od začátku a chtěl i pomoci, jen jsme ho nenechali dělat svoji práci  a bránili naším způsobem léčby.

Buďme věrní a vytrvalí !

Lucie Ticháčková