Jmenuji se Markéta Horváthová. Můj život až do mých dvaceti tří let se nijak zvlášť nelišil od těch ostatních. Žila jsem podle běhu tohoto světa. Myslela jsem si, že mít zaměstnání, kamarády, přítele atd. je měřítkem kvalitního života.

Ostatně vše okolo mě tomu nasvědčovalo každý den. Byly ale chvíle, kdy jsem nechtěla, aby tomu tak bylo. Přemýšlela jsem, cítila a toužila po něčem mnohem hlubším a smysluplnějším. Na světě je mnoho lidí, kteří se snaží toto prázdné místo zaplnit různými způsoby. Sportem, kariérou, drogami, zábavou, rodinou atd.                   

V mém případě to byla právě rodina. Chtěla jsem věřit, že to je TEN smysl života, který naplní mé sny. Postupem času, na základě toho, co jsem prožívala a poznávala jsem, ale začínala ztrácet naději, že něco víc může existovat. Tak jsem své myšlenky a touhy jednoduše pohřbila. Nikdy by mě nenapadlo, že to, co jsem hledala, najdu v tom, co jsem vždy tak omítala - v Ježíši Kristu, Synu Božím. Poznala jsem pravdu o „životě“ a uvědomila si, jak ten můj život byl prázdný, marný a zbytečný.

Když mi bylo asi čtrnáct let, poprvé jsem se setkala s lidmi, kteří mluvili o Ježíši. Začala jsem s nimi jezdit na shromáždění a zažívala tam příjemné chvíle. Pamatuji si, jak jsem vždy na zpáteční ceste domů koukala z okna auta na nebe a bylo mi krásně, ale nevěděla jsem proč. Jezdila jsem na tato shromazdení poměrně dlouhou dobu. Pořád se vše točilo okolo jména Ježíš, ale mě stále unikalo, proč o něm mluvíme a kdo vlastně je. Bylo to jako když vidíte z filmu jen části a pak přemýšlíte, přoč se děj tak odehrává. Nikdo mi v té době neřekl evangelium, proto bylo tak těžké tomu všemu porozumět. A tak jsem se tím nakonec nesnažila ani zabývat. Prostě jsem tam jezdila, protože mi tam bylo hezky. 

Asi po roce jsem začala studovat. Bydlela jsem na internátě. Můj kontakt s těmito lidmi byl proto omezenější. Dospělo to do toho bodu, kdy jsem se s nimi přestala stýkat úplně. Jeden z důvodů byl také ten, že jsem se začala zabývat a přemýšlet o úplně jiných věcech.Ve škole mi to přišlo těžké a tak mě to ani nebavilo. Těšila jsem se domů, až si od ní odpočinu, ale tam mi jí rodiče také připomínali. Byli to vždy jen hádky. Vzniklo z toho to, že jsem se netěšila ani domů, ani na internát. Tato situace mě ubíjela a tak jsem našla vysvobození v cigaretách. Pár dní na to jsem poznala kluka, který se později stal mým přítelem. Byl takovou útěchou v tom všem. Byli jsme mladí, zamilovaní a viděli vše růžově. Po studiu, když jsme spolu začali bydlet, už tomu ale tak nebylo. Především z mé strany. Čekala jsem od tříletého vztahu víc, než to, co doposud. Už to pro mě nebylo jen takové chození, ale vážný vztah. A tak se z velké lásky začala pomalu, ale jistě stávat noční můra, protože to vypadalo, že žádám nemožné.

Po šesti a půl letech jsem tento vztah ukončila. Byly to zásadní roky mého života, ve kterých všechny moje touhy a naděje uhasly. Nedostala jsem ani jeden důkaz o tom, že něco hlubšího může být, ba naopak. A tak jsem přestala hledat, přemýšlet o tom a pohřbila to. Tto je také to období kdy jsem změnila svůj postoj k Ježíši, Bohu, víře......tenkrát jsem v tom neviděla žádnou souvislost,  dnes už ale vidím proč tomu tak bylo. Začala jsem vše odmítat. Mezi mými příbuznými byli, křesťané, kteří se mě snažili přivést k Pánu, ale já je vůbec nechtěla slyšet. Měla jsem pocit, že mi pořád něco vnucují a já si o nich a o tom všem myslela své. Nechtěla jsem ničemu z toho všeho věřit.

Díky Pánu, ale v mém životě bylo ještě několik otázek, věcí o kterých jsem často přemýšlela. Ta co mi vrtala hlavou nejvíce byla, zda opravdu existuje duchovní svět. Říkala jsem si, jak je možné, že se ve světě děje tolik divných a záhadných věcí a nikdo to nedokáže vysvětlit. Ani ti nejvzdělanější lidé. Odpověď jsem se snažila hledat všude. Koukala jsem hodně na horory, především na ty, podle skutečných událostí. Na internetu jsem stále hledala vše o nevysvětlitelných událostech, dokumenty, fotografie, amatérská videa, vědecké průzkumy atd. Nikdy jsem ale nedostala dostačující odpověď. Spíše mě to nutilo ještě mnohem víc o tom přemýšlet.

Asi půl roku, po mém rozchodu s bývalým přítelem, jsem navštívila svou sestřenici (křesťanku). Napadlo mě se jí zeptat na tyto věci. V Bibli se totiž mluví hlavně o duchovních věcech. Byla to jen zvědavost, v žádném případě jsem neměla v úmyslu tomu věřit. Její odpovědi mě však překvapily a vedly k hlubším otázkám a zamyšlením se nad nimi.

Když se po mém marném, několika měsíčním hledání bydlení nic stále nenacházelo, přisla tato má sestřenka s nabídkou, zda-li s ní nechci bydlet. Samozdřejmě jsem souhlasila. A tak nic nebránilo tomu, abych pokračovala ve svém vyptávání. Pomalu, ale jistě mi začaly dávat všechny odpovědi dohromady jasný obraz. Jako když skládáte puzzle. A když byl obraz celý, nechápala jsem, jak jsem mohla být dřív tak slepá. Najednou jsem znala odpovědi na všechny otázky jako např. proč je na světě tolik násilí? Proč je někdo schopný zabít dítě? Proč jsou lidé nemocní nevyléčitelnými nemocemi? Proč se lidé bojí smrti? Proč člověk, který má vše, hluboko ve svém srdci stejně cítí, že mu něco chybí? Proč se člověk cítí svázaně tlakem okolního světa i přes to, že je svobodný…..?

Ježíš je ta osoba, která mi otevřela oči, dala odpověď na jakoukoliv otázku a ne jenom to. On mě vyrval z temnoty a lži, která je na tomto světě. Zachránil mě z života, ve kterém neexistuje světlo naděje v něco víc, než jen to, že jednou každý z nás zemře. Ukázal mi opravdový význam slova život. Zahrnul mě takovou láskou, kterou bych nikdy nemohla najít u žádného člověka. Láskou, která prostoupila celou mou bytostí a naplnila mě pokojem. Je to tak osvobozující, když vstoupíte na cestu pravdy, která vede k nepomíjejícímu životu.

Jan 14/6  Ježíš mu odpověděl: „ JÁ JSEM TA CESTA, PRAVDA I ŽIVOT “.......  

Teď vím, že můj život není marný, zbytečný a prázdný a jdu po té správné cestě. To je to, co jsem vždycky hledala, aniž bych si to tenkrát uvědomovala. Jedině tato cesta dokáže zaplnit ta prázná místa v našich životech. Nejen povrchně a dočasně, ale do skutečné hloubky na věky. A i kdyby můj pozemský život byl plný trápení a bolesti, je to jedno jdu-li stále touto cestou. Mám totiž naději, že jednou dojdu tam, kde je všemu zlému konec. Tam, kde už nikdy nepocítím samotu, strach, bolest, úzkost......ale lásku,ktrerá přesahuje každé poznání. Boží lásku, která nepomíjí.

Zjevení Janovo 21/3-4 …...on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." 

Ten den, kdy jsem přijmula Ježíše, začala jsem opravdu žít. Pochopila jsem, jak jsou naše každodení starosti a trápení ničím ve srovnání s tím, co by nás mělo skutečně trápit. A to je také den, kdy mi Ježíš dal sílu nadobro skoncovat s kouřením, ze kterého jsem se snažila vymanit 7 let a vždy bez úspěchu. Najednou to bylo tak lehké. Proč? Poznala jsem něco, co přesahuje hranice našeho chápání. Poznala jsem, že realita je úplně jiná, než to co vidíme okolo sebe. Je to jako ve filmu Matrix. Hlavní hrdina Neo si žije nějakým způsobem svůj každodenní život, ale pak na základě určitého podnětu začne mít otázky, zda tento život je vážně realita, nebo je pravda zcela jiná? Když se tím zabývá víc a víc, začíná zjišťovat, že skutečnost je úplně něco jiného a on žil až do teď v klamu. Klamali ho ti , kteří řídili jeho myšlení, aniž by si to uvědomoval a přiznával.

Toto svědectví o Ježíši vydávám především pro vás, kteří stále ještě hledáte a nevíte co. Obětujte kousek svého času, abyste zjistili víc, jako Neo. Co můžete ztratit? Denně děláte spoustu věcí, váš čas utíká a vy stále neznáte odpovědi na vaše otázky. Viděla jsem svědectví muže, který byl požahán smrtelně jedovatými medůzami. Vypráví, jak si byl celý život jist, tím, že smrtí vše končí. Když si ale po přívozu do nemocnice přiznal, že s velkou pravděpodobností zemře, jeho celoživotní jistota byla během pouhé sekundy pryč. Zároveň si uvědomil, že už nemá ani čas na to, zjistit víc. Proto dokud máte čas, využijte ho. Poznejte Ježíše, osobu, která již před cca 2000 tisíci lety přinesla odpovědi na všechny otázky a nejen to. Poznejte pravdu.

Jan 8/32 „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."

Děkuji Pane Ježíši, že můžu každý den vyznávat „Ty jsi můj Pán a Spasitel“. Dekuji,že můžu žít v tvém světle a lásce.