Tento chlapeček je můj milovaný synovec Jaroušek. Narodil se 2. 8. 2008.

Když onemocněl, bylo mu něco málo přes rok.

V pátek pozdě večer, v době když jsem jela z práce, volala má sestra (matka Jarouška) mé matce, aby ji řekla, že Jarouška musela v úterý odvezt do nemocnice. Měl vysoké horečky, které dosahovali čtyřiceti stupňů celsia a nešli srazit. Po celou tu dobu, od úterý do pátka, byl na kapačkách a jeho stav se nezlepšoval. Lékaři nemohli stále určit diagnózu, proto nebyla nasazena žádná léčba. Situace vypadala beznadějně.

Bylo mi velice úzko, když jsem se to dozvěděla. První co mi přišlo na mysl, byla modlitba. Začala jsem tedy. Modlila jsem se cestou z práce, doma i během noci, to nekončilo dokud mě únava nepřemohla a rano jsem pokračovala.

Později jsem zavolala sestře abych se dozvěděla jak na tom Jaroušek je. Řekla mi, že v pátek po desáté hodině večer mu zmizeli horečky a doktoři konečně přišli na to o kterou nemoc se jedná. Byla to zhruba ta doba kdy jsem se začala modlit. I když Jarouškova nemoc byla určena, byl stále na kapačkách.

V Den Páně na shromáždění jsem poprosila sourozece, abychom se za něho pomodlili společnou modlitbou, protože Pán praví: Mt. 18/19-20 Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." Tak jsme učinili.

V pondělí mi přišla sms, kde stálo: „Ode dneška můžu být s malým v nemocnici. Jeho stav je mnohem lepši. Dokonce nemusí mít ani kapačky. Už je zde jen na pozorování. Doktoři nám řekli, že můžem být rádi za to, jak to dopadlo, protože prý onemocněl velmi vzácnou nemocí, o které se ve zdravotnictví stále moc neví a tak je těžké tutu nemoc vyléčit. Jmenuje se "kawasaki syndrom “ .

 Tímto svědectvím bych chtěla poukázat na to, jak důležité jsou naše modlitby a to ne jen za věci, které se nás osobně týkají. Děkuji ti Pane Ježíši za to.

Markéta Horváthová