Jmenuji se Markéta Horváthová. Můj život až do mých dvaceti tří let se nijak zvlášť nelišil od těch ostatních. Žila jsem podle běhu tohoto světa. Myslela jsem si, že mít zaměstnání, kamarády, přítele atd. je měřítkem kvalitního života.

Tento chlapeček je můj milovaný synovec Jaroušek. Narodil se 2. 8. 2008.

Když onemocněl, bylo mu něco málo přes rok.

V pátek pozdě večer, v době když jsem jela z práce, volala má sestra (matka Jarouška) mé matce, aby ji řekla, že Jarouška musela v úterý odvezt do nemocnice. Měl vysoké horečky, které dosahovali čtyřiceti stupňů celsia a nešli srazit. Po celou tu dobu, od úterý do pátka, byl na kapačkách a jeho stav se nezlepšoval. Lékaři nemohli stále určit diagnózu, proto nebyla nasazena žádná léčba. Situace vypadala beznadějně.