Jdi dopředu a neohlížej se zpět  (L 9:51-10:9)

Když Bůh položil ruku na pluh, neohlíží se zpět (L 9:62). Jestliže směřuje ke svému cíli, nikdo to nezvrátí. Dokonce i když se rozhodl obětovat vlastního Syna, nezastavil se, ani se nevracel zpět. Když JX o třetí hodině zvolal mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?‘ (Mk 15:34), jakou dostal odpověď? Nebyla tam žádná odpověď.

            Asi před čtyřmi tisíci lety řekl Bůh Abrahamovi: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ (Gn 22:2).. Oběť, dokonce zápálná oběť, je ta, která je skrz naskrz pohlcena – není tam cesta zpátky. A právě k tomu byl Abraham odhodlán, ačkoli obdržel před tím zaslíbení ‚Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo‘ (Žd 11:18).  

    Bůh je ten, kdo má moc vzkřísit svého milovaného Syna a také nás. Takže když Bůh vyzkoušel jeho víru, dostal Abraham Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení, protože počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé (Žd 11:19). A to dokonce i když šlo o oběť zápalnou! Abraham, který položil ruku na pluh, se neohlížel nazpět – a Izák se poddal.

            Podle slova posla JHVH nakonec Abraham obětoval berana místo svého syna (Ge 22:11-13). A dále je uvedeno: „Přisáhl jsem při sobě, je výrok Pánův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“ (Gn 22:16-18). To vše mluví o JX, o tom, že se Otec nezdráhal obětovat svého milovaného Syna, o tom, že ho vzkřísí z mrtvých, že získá skrze něj a jeho oběť mnoho dalších dětí, že zničí ďábla a vybuduje svou církev v tomto Hádes, která bude dědičkou věčného života.

            Když měl být před dvěma tisíci lety JX přibit na dřevo, žádný anděl nepromluvil. Když měl zemřít a volal: „Eli, Eli, lama sabachtani?“, Bůh mlčel. Žádný hlas z nebe, který by řekl: „Dost! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna!“ Není tu totiž žádný vyšší rozhodčí kromě samotného Boha. Bůh nepotřeboval zkoušet sám sebe, ale rozhodl se umožnit svému Synu pokořit se před ním, rozhodl se odsoudit ďábla, rozhodl se vykoupit lidi ze všech ras, kmenů, národů a jazyků. Bůh položil ruku na pluh a neohlíží se zpět.

            Když měl JX jít touto cestou, neohlížel se zpět, ale pokračoval dopředu podle Božího plánu: „Ježíš řekl Petrovi: ‚Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?‘“ (J 18:11). „Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“ (Mt 26:53-54). Když JX položil ruku na pluh, neohlíží se zpět.

            Před tím, než byl JX ukřižován, nenacházel se na Golgotě žádný beran, který by uvízl v křoví, ani zde nezazněl žádný hlas z nebe, který by řekl: „Dost! Pusťte JX a přibijte na kříž obětní zvíře!“ Celá Bible mluví o JX, ale SS jen v podobenstvích. JX nepřišel jako podobenství, ale jako naplnění všech těchto podobenství, požadavků Zákona, proroctví, Písem – on je ta realita, on je Pravda - ne její stín nebo náznak!

            Také DS pokračuje dopředu podle Božího plánu. Nevede nás zpět, nevytváří zde znovu žádné takové období a stav, který tu byl před oslavením JX a příchodem DS jako přebývajícího Parakléta. Nevede nás do stavu, v jakém byl Jan Křtitel, Elijáš, Šalomoun, Mojžíš, Noe nebo Adam, ale vede nás do stavu, ve kterém je JX. Dokonce ani Adam před svým pádem nebyl plný DS, ani nebyl svědkem JX jako jsme dnes my. DS nás tedy vede k životu, smýšlení, statutu, dědictví atd. ne jako měli tito lidé, ale jako má JX. Jsme děti Boží a Kristovi svědkové a spoludědicové. Když DS položil ruku na pluh, neohlíží se zpět! Ačkoli je mu odporováno skrze svět a v mnohém dokonce skrze obecnou světovou teologii, pokračuje DS dál dopředu přesně podle Boží vůle, přesně podle Bible.

            Poznání Ježíše jako Syna Božího a Krista je velké odhalení (Mt 16:16-17). Bůh neposlal svého Syna jako Logos přímo na trůn v nebesích, ale jako Syna člověka do tohoto světa. Logos je stal tělem a jako takový se Ježíš Syn Boží stal Kristem [řec.: christos] – tím Pomazaným (Sk 2:36).

            Podle Bible byli pomazáním olejem uvedeni do svých úřadů králové, proroci a kněží. To byly obrazy Krista, který přišel, a nebyl pomazán pouhým olejem skrze lidi, ale sám Otec jej pomazal [řec.: chriein] DS (Sk 10:38) jako Krále, Proroka a Velekněze –to vše v jedné osobě!

            Podle Bible byl král ten, kdo měl všechna práva včetně dědičných, a byl totálním vlastníkem, pánem a vládcem. Prorok byl tím, kdo přenášel Boží slova k lidem, konfrontoval, vyhlašoval soud a záhubu nevěrných, ale i naději a milost věrných. Kněz byl ten, kdo skrze oběti zprostředkovával smíření mezi Bohem a lidmi. To jsou právě obrazy naznačující Krista.

            David byl králem nad Izraelem a za Šalomouna byl vybudován chrám a nastolen mír v zemi. Kristus však je jako Král pokoje a spravedlnosti (//Žd 7:2) Králem králů, Božím dědicem, absolutním vlastníkem všeho, který neusedl na pozemský trůn, ale byl vzat do nebes a usedl po pravici Boží jako Syn člověka, který se před tím ponížil až na smrt.  

            Mojžíš jako Boží prorok tlumočil Boží slova provázená mocí, vyhlásil záhubu Egypta a vysvobození Izraele. Také Elijáš byl mocným tlumočníkem Božího poselství. Ohněm z nebe bylo před ním zahubeno dvakrát padesát vojáků i se svými veliteli (2Kr 1:10-12). Také na Karmelu konfrontoval Baala i Ašeru a jejich kněží, kteří byli zahubeni, zatímco lid dostal novou šanci (1Kr 18). Kristus je však tím, skrze nějž promluvil Otec do této poslední doby přímo (Žd 1:2) a v moci, která před tím nebyla známa. Je to JX, který přišel v těle, kdo konfrontoval ďábla a vyhlásil milost pokorným. Nepřišel lidi zahubit, ale zachránit (L 9:56), ale právě tak se zjevil, aby byli odsouzeni a nakonec zahubeni andělé, kteří zhřešili (Žd 2:16; 1J 3:8; 2P 2:4). Bude to Kristus, kdo pronese finální slova těm na levici: „Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!“ (Mt 25:41).

            Áron byl prvním veleknězem ustanoveným podle Zákona, který usmiřoval hříchy lidu a vcházel s obětní krví dokonce do Svatyně svatých. Ale ještě předtím, než se Áron narodil, setkal se Abram s Melchísedechem, který byl knězem Boha Nejvyššího (Gn 14:18) a jemuž Abram dal ihned desátek (Žd 7:1-2). JX je však veleknězem ne podle tělesného původu, ale podle moci věčného života, podle řádu Melchisedechova (Žd 7:16-17). Kristus je tím, kdo nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří (Žd 9:24). On nepřinesl krev a oběť zvířat, nýbrž jako ten, kdo přišel v těle, vylil svou vlastní krev a obětoval sám sebe.

            To, že Bůh poslal Ježíše jako Krista, znamená, že položil ruku na pluh a neohlížel se zpět. To vše před námi DS jasně otevírá a uvádí nás do veškeré pravdy, a tato pravda a její poznání nás osvobozuje. Proto je tak nezbytné přijmout DS. Jestliže věřící nepřijmou DS, je to nakonec velký problém. Právě tak dochází k velikým potížím, pokud DS sice přijali, ale zvykli si na staré víno a staré měchy. To pak drží za každou cenu a stále se ohlížejí zpět. Nové víno potřebuje nové měchy. Bude-li víno dáno do starých měchů, víno měchy roztrhne a vyteče.

            Jestliže Bůh položil ruku na pluh a neohlíží se zpět, tedy i my potřebujeme udělat totéž, neboť: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý [řec.: euthetos – vhodný (pro něco)] pro království Boží“ (L 9:62). Je účinnější, když sbor vytrénuje 10 jasných učedníků, duchovních vedoucích, než když se uspokojí s tisícem věřících. Těchto tisíc také většinou drží svou víru právě i kvůli totálnímu nasazení těch deseti, kteří jdou dopředu a neohlíží se zpět. Naše sbory potřebují vychovávat z věřících vydané následovníky JX, kteří jsou účinným nástrojem DS.

            Takže proč tolik kalkulování? Proč ztrácíme tolik energie na to, abychom vybudovali pevnosti svých výmluv. Jak to, že jsme tak dokonalí v tom, udržovat si vzdálenost od Boha, který obětoval svého vlastního milovaného Syna tak hrozným, bolestivým a podle Zákona prokletým způsobem. Bylo pro JX jednoduché vyjít od Otce, zjevit se v těle a být po tom všem, co učinil, opuštěn, zavržen, odsouzen, popliván, zbičován, vysvlečen, ukřižován a vystaven mezi dvěma kriminálníky před celou veřejností jako odstrašující případ? Je pro DS jednoduché narážet na náš odpor? Co má s námi dělat?

            Jsme těmi, kdo položili ruku na pluh nebo ne? A jestliže jsme ji položili, proč se ohlížíme zpět jako Lotova žena a chceme se stáhnout? Zapomněli jsme na to, co pro nás Pán udělal před dvěma tisíci lety? Zapomněli jsme, co pro nás udělal v této době? Co všechen ten chaos, prázdnota, marnost, viny, strach, nemoci, smrt, závislosti, dluhy, destrukce, rozdělení a démoni, od kterých nás Pán mocně osvobodil? Je v pořádku, jestliže se po těch všech událostech ohlížíme po tom, žít nějakou jinou variantu života než naprostého oddání se jemu a budování jeho církve v tomto světě? Necítí se kvůli tomu DS v rozpacích? Je snad trapné vést veřejný život ve prospěch JX?

            Proč taková rezervovanost? Nemůže tím být Bůh zklamán? Proč bychom měli být zahanbeni dokonce Abrahamem, který ani neměl zkušenost s krví JX a vykoupením z hříchů, který zemřel dávno před tím, než se JX zjevil, byl ukřižován, vzkříšen, usedl po Boží pravici a seslal Parakléta, kterého jsme my přijali – ale Abraham ne? Přesto se on neohlížel zpět, ale neodepřel Bohu dokonce ani svého syna jako zápalnou oběť, zatímco my jsme schopni spekulovat o tom, zdali dát desátky JX - ačkoli Abram dal desátky Melchisedechovi.

            Zkoumejme pečlivě toto poselství a potom je rozšiřme dál. Každý z nás se potřebuje podřídit našemu Otci skrze JX a DS. Když jsme už položili ruku na pluh, nesmíme se ohlížet zpět. Tak potřebujeme trénovat i budoucí vedoucí regionálních buněk, další vedoucí a služebníky. Takové mají být i naše sbory.

            Jdi dopředu a neohlížej se zpět.